Povídkovým souborem Štvanci zavádí autor čtenáře do pražského církevního útulku pro opuštěné děti v době 1. republiky. Chlapci, kteří přišli do útulku jako sirotci, nebo jako děti, o které se rodiče nestarají, se nemohou smířit s životem v ústavu a stále se dostávají do konfliktu s vychovatelkami - jeptiškami. Povídky jsou realistickým a otřesně sugestivním svědectvím o každodenním životě chlapců v útulku, o dětství zdeformovaném strachem a nedostatkem lásky.
