Byl to podivný podzim a podivný rok. O událostech, které prožívali Čechoslováci od konce března 1938 do 15.3.1939 vypravuje ve svém společenském románu Jiří Hanibal. Nazírá je očima desetiletého chlapce, jeho rodičů, mladého a starého dělníka i představitelů maloměstské buržoazie Jihočeské okresní město (jehož předobrazem se stalo autorovo rodiště) neprožívalo - jako místa v pohraničí - provokace heinleinovců. Zprávy o nich sem doléhaly jen jako vzdálená ozvěna. Na jaře a ještě v létě žili obyvatelé města T. svými soukromými problémy. Zářijová mobilizace a dny mnichovské zrady a nakonec nacistická okupace teprve ovlivnily politické názory a životní postoje mnohých z nich. Jiří Hanibal se tímto, dnes už historickým románem, obrací především k patnáctiletým čtenářům, ale i k jejich rodičům, kteří také nejsou pamětníky tehdejší atmosféry ani třídních přehrad, o nichž se tu píše. Ukazuje, jak se za uplynulé půlstoletí proměnil život, jak se změnili lidé.