Kdo by neznal překrásnou pohádku o Popelce, o ušlápnutém a ponižovaném děvčátku, jemuž dvě rozmařilé a zahálčivé nevlastní sestry s macechou připravily nejtěžší a nejbídnější život? Opuštěná, ztracená Popelka nezná nic jiného než těžkou práci, smutek, opuštěnost. Její těžký život se však změní ve štěstí, v radost, protože jako v každé pohádce i zde dobro dojde svého vítězství a zlo, pýcha a faleš jsou po zásluze potrestány.