V tomto románu z poloviny 70. let McBain vyzrál k vrcholu autorských schopností, za něž bývá oceňován: jeho zápletky v té době zhutněly, stal se suverénním pánem nad stále narůstajícím počtem vedlejších zápletek a motivů, v úsporném, jakoby telegrafickém stylu jiskří dialogy jak elektrizované a postavy vystupují plasticky z papíru, aby ukázaly, že mají duši, mozek, ale i lehký, leč nezanedbatelný smysl pro humor.