„Lidi, kteří ani v dospělosti netuší, čím se budou živit, se střílejí.“ To prohlásil Anežčin děda, když jí bylo šest, a ona na to konto zalezla do psí boudy a odmítala ji opustit. Když pochopila, že si děda střílí z ní, vylezla. Jeho další moudra o tom, že cest, po kterých se člověk může v životě vydat, je nepočítaně a že za svá přání a touhy se vyplatí bojovat, si však vzala k srdci.