Kožíkova kniha o legendárním herci Národního divadla Eduardu Vojanovi znovu potvrzuje autorovo vzácné mistrovství v oblasti biografického románu: poutavě a s jemným literárním citem, v bezpečném zázemí svých znalostí z divadelní historie líčí v portrétu Eduarda Vojana (1853-1920) celou významnou etapu rozvoje našeho divadla od dob Josefa Kajetána Tyla až k pojmu moderního českého divadla let dvacátých. Kožíkův jasný, věcný pohled, s nímž z množství faktografického materiálu umí vystopovat události podstatné pro budoucnost, vnáší do díla harmonický klid. Shrnul zde všechno, co by mohlo vysvětlit Vojanovu legendu: z čeho vyrostla, co ji živilo, jaký měla smysl..? Jeho opěrnými body jsou dětství v chudé rodině, celoživotní zážitek prvního představení, jež Vojan ve svých 13 letech spatřil - byl to Tylův Jan Hus - vzrušená doba kolem prusko-rakouské války, nadšení Prahy při položení základních kamenů Národního divadla či probouzení horoucí lásky k divadlu, jež "nikde na světě nemá takový význam jako v Čechách".